INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ave Morbivode, buď pozdraven ve své říši a nech nás trochu nahlédnout do říše trpaslíků, trollů a jiné havěti. Jak se vlastně zrodila myšlenka vytvořit Trollech?
Svého času jsme se potkali s Asurou, jenž měl již nějakou dobu myšlenky na vznik nového projektu. První nápady byly jeho, jakož i název Trollech. Myšlenky se rodí, uskutečňují, vyvíjejí a posléze vznikají nové mýtické světy, jedním z nich je říše Trollech.
Jaká je mlhavá historie Trollech a jak bys nám přiblížil tento váš svět?
Historie čítá jedno demo, dvě řadová alba a několik koncertů. Náš svět, říše Trollech, jsou místa, kde platí pravé zákony přírody, kde rostou mohutné stromy, kde žijí zdravá zvířata a kde není lidí. Málokdo ale ví, jaké další bytosti tam mohou být…
Máte za sebou dvě desky u Eclipse a jedno demo, "Dech pohanských větrů". Spojuje texty na těchto třech počinech nějaká myšlenka nebo je každý samostatným dílkem? Mohl bys přiblížit o čem jsou jednotlivé desky?
V podstatě jsou všechny skladby jakési obrazy příběhů a pocitů z našeho světa, některé popisují přírodní živly, některé atmosféru nočního lesa, některé třeba trochu odbočují. Nelze rozlišovat jednotlivé desky, pouze jednotlivé skladby a na to zde není dost prostoru. Hlavní myšlenky jsou však vždy podobné - Snažíme se poznat duše stromů, fascinují nás přírodní živly, fascinuje nás dokonalost přírodních zákonů, obdivujeme krásy skal a jeskyní, obdivujeme majestát lesa jako pravého domova a o tom je Trollech.
V poslední době se dost debatuje ohledně desky "Synové lesů" a vlastně celých Trollech. Je to myšleno celé vážně nebo je v tom kapka či větší kapka recese? Nechcete tvrdit, že verše typu "Skřet Duchmaus ze Stříbra krade horníkům nářadí" jsou myšleny vážně? Co se týče mě, nadsázku celkem jasně cítím... ale vysvětli prosím tě, jak se celá věc má.
Jsme lidé šťastní a veselí, takže si umíme občas ztropit nějaký vkusný žertík, ale slovo recese sem nepatří. Smysl naší tvorby jsem popsal v předchozí odpovědi, alespoň po té lyrické stránce. Hlavně tu jde o hudbu a o fungující vývoj kapely. Také nemůžeš napsat „verše typu…“, neboť každý z textů je inspirovaný nějakým konkrétním zážitkem, pocitem, nebo, a to je právě tenhle případ, legendou. Město Stříbro nedaleko Plzně je známo svými doly a právě s tím souvisí naše skladba inspirovaná tamní legendou o Skřetu Duchmausovi. Legenda či pověst je literární směr, kde není možné brát všechno doslova, ale je to pěkné a zkrátka jsme to použili. Nechápu, proč by to měla být recese, a také na co? A že je to chvílemi úsměvné, to nic nemění na tom podstatném smyslu skladby, který je trochu jinde. Lidé si brali od přírody příliš bohatství, které jim nenáleželo, legendární skřet, který podle pověsti měl hory chránit, musel zakročit. Texty Trollechu jsou vážné, jen jim málokdo rozumí a málokdo tuší, jakou hloubku ukrývají.
Tak a na tohle se ptám každé blackové kapely, protože mě názor na tyto věci vážně zajímá - jaký je váš postoj k nacionalismu, křesťanství, pohanství, satanismu (nemusíš nutně v uvedeném pořadí)?
Nacionalismu mám už plné zuby, zvlášť v případě jeho nesmyslného pronikání do black metalu. Doufám že tento směšný trend (jako každý trend) časem bídně zhyne ve spárech vlastní nenávisti. Křesťanství je náboženství a každé náboženství je založeno na principech, které se příčí zdravému rozumu, a proto do něho budu nadále zle rýpat, ale určitě ne v Trollechu. Satanismus je jen odnož křesťanství, rovněž bych neváhal do něj rýpnout, ba dokonce tuto jejich vlastní zbraň obrátit proti nim, ale takových už bylo…Pohanství v tom jediném a pravém smyslu je princip zdravého soužití s přírodou a uctívání jejích zákonů. Rozčiluje mě však, že tohoto slova zneužívají ti, kteří jeho význam nepochopili a jde jim o nějakou stupidní politiku. Kolik lidí si tento paradox asi uvědomuje? Odporný trend už nás přiměl se tohoto slova vzdát, protože lidé si začali myslet o Trollechu, že snad jsme nacionalisti, fašisti, slovanští vlastenci a podobné nesmysly. Možná, že nás i takoví lidé poslouchají. Zvracel bych z toho, ale co naplat, snad od toho bude časem pokoj, už se nad tím nechci rozčilovat.
Jaké byly podmínky pro natáčení "Synů lesů" a jak jste s touto desku spokojeni?
Podmínky byly skvostné, měli jsme dost času a dost prostoru, ale výsledek tomu neodpovídá. Na desce je sem tam pasáž, se kterou jsem spokojen, jinak se tam opakují klišovitá „nic“, které albu hodně ubírají. Byl to jeden článek našeho vývoje, spokojen jsem jen s texty. Také zvuk je špatný a pokazil jsem tam některé věci. Leč jsme se snažili a v té době jsme s tím i byli spokojeni, dnes vidím tohle album jen jako dobrý zdroj zkušeností.
Jste u trochu kontroverzního, ale pro mě velice oblíbeného labelu Eclipse prod. Jak jste s touto firmou spokojeni a jaký je váš vztah k Blackymu s Lordem?
Tihle lidé nám mimořádně pomohli už v našich začátcích, až jsme se tomu sami divili. Dělají pro nás výbornou práci a i naše budoucnost bude Eclipse. Je to label, který své kapely nijak neovlivňuje a necenzuruje. Pravda je, že se jim to občas může vymknout a obrátit proti nim. Doufám, že si dají pozor. Rozhodně se nejedná o firmu, která by se snažila cokoli propagovat, jak se o nich před časem spekulovalo, stačí spustit jejich web.
Které kapely a jakou hudbu preferuješ ty osobně?
Preferuji především kapely, které mají něco svého a nezaměnitelného, ať už se jedná o hudební nebo textovou složku. Uznávám všechny směry metalu, však na prvním místě je u mě právě black. Oblíbených spolků je mnoho, hlavně ze Skandinávie, především Immortal, Emperor, Satyricon, Darkthrone, Gorgoroth, Mörk Gryning, Siebenbürgen, Marduk, Setherial, Dark Funeral, Thy Primordial, At the Gates, Dark Tranquility, atd… Také hodně poslouchám klasické metalové skvosty, nejvíce Judas Priest, Iron Maiden, Rage a Blind Guardian, ale mám tam ještě co dohánět. Ještě bych podotknul, že uznávám hudbu buď když je velmi dobrá a skvostně zahraná nebo když je velmi špatná a špatně zahraná. (To však musí špatná správným způsobem, což činí z dané špatnosti genialitu.)
Kde sháníte fotky na covery vašich CD?
To je u každého alba jiné, většina motivů je práce přímo naše nebo někoho z přátel. Každopádně nic nesháníme, obaly vznikají přirozenou cestou.
Co si myslíš o tvrzení, které jsem již někde zaslechl, že jste nejlepší český black?
Takové tvrzení mi jistě lichotí, ale podle toho, co jsme zatím vydali, nelze nic takového říci. Pokud mluvíme nejlepším black metalu, tak mluvíme o hudbě a hudba je nejlepší tam, kde je silný zvuk, kde jsou nejvyzrálejší muzikanti, kteří věnují svému umění všechno. K tomu my jistě směřujeme, však jsme na scéně krátkou dobu a tak jako každý, začínáme od nuly.
Nejlepší současné české black metalové kapely jsou Agmen a Sorath, o tom není pochyb, neboť těmto kapelám jde především o hudbu, umí skvostně hrát, nestagnují na místě a mají svoji vlastní tvář.
Nevíš o nějaké bandičce, kterou bys označil za "nadějnou"? (V ČR)
Vím, jihočeská Mater Monstifera, jejich nedávné dílko „Sepsáno krví“ jsem si nedávno pořídil a doslova mě to posadilo na zem. Konečně něco pořádného, něco mě velmi blízkého, podobně jako výše zmíněné dvě kapely. Ač je jejich demo poměrně krátké, je doslova našlapané geniálními a navíc geniálně zaranžovanými a precizně zahranými nápady. Stalo se jednou z mých nejoblíbenějších nahrávek. Zkrátka, věčnou slávu těm, kteří umí!
Ještě mě mimořádně nadchli Silva Nigra. Tak geniální, geniálně primitivní true black metalový skvost, evidentně ve šlépějích Darkthrone, je mi velmi sympatický.
Co čeká Trollech v blízkých časech a kam bude směřovat tvorba? Kam všude pojedete koncertovat?
Dokončili jsme EP „Tváře Stromů“, které bude předcházet velkému zlomu v úrovni naší hudby. Nahráváme nové album „V rachotu hromů“, jak již napovídá název, značně jsme zrychlili a zkomplikovali své hudební cítění. Posluchači mohou očekávat velmi úderný black metal našlapaný mnoha rytmy, mnoha melodiemi, lesními sóly, mrazivým lesním křikem všech členů (samozřejmě opět v češtině), burácením hromů, mrazením ledu a přívaly dešťů. To všechno už s opravdu kvalitním zvukem. Bicí budou stále programované, ale bude to vypadat podstatně jinak. Jestli někomu někdy Trollech připadal jako recese, může se stát, že bude zklamán. Rovněž budou zklamáni zabednění orthodoxní black metalisti a možná budou nadšeni znalci. Co se týče koncertování, 19. října hrajeme v Brně a někdy v zimě snad v Plzni.
NO NS - NO SLAVONIC POWER - NO WAR
Děkuji za rozhovor, sláva lesům a všem těm pidižvíkům, co tam žijí!!!
V rachotu hromů (2003)
Tváře stromů (EP) (2003)
Synové lesů (2001)
Ve hvozdech (2001)
Dech pohanských větrů (2000)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.